Ελληνική Δημοκρατία
Řecká republika
Řecko, oficiálně Helénská republika, je stát ležící v jižní Evropě - na jihu Balkánského poloostrova a rozkládající se jak na evropské pevnině, tak na četných ostrovech v Egejském, Krétském, Thráckém, Středozemním a Jónském moři. Jeho sousedy jsou Albánie, Makedonie, Bulharsko a Turecko. Hlavním městem jsou Athény. Úředním jazykem je řečtina a angličtina. Národní měna je euro.
Etymologie
Názvy Řecka ve světových jazycích mají tři různé původy. První varianta, Řecko, pochází z latinského Graeci, které podle Aristotela bylo starověkým názvem Řeků. Druhou je Iónsko z řeckého toponymu Iónía a třetí podobou je Héllas podle mýtické předkyně Řeků Heleny. Jazykem, který se odlišuje, je gruzínština, kde se Řekům říká Berdzeni podle gruzínského slova „brdzeni“ – moudrý.
Dějiny
Řecké dějiny patří mezi jedny z nejdelších a nejvýznamnějších světových dějin, které začínají ještě před příchodem Řeků do Řecka, kdy zde žili Pelasgovia (kontinentální) a Mínojci (Kréta a některé ostrovy). Někdy ve 4.-3. tisíciletí před Kristem do Řecka pronikly první řecké kmeny-Achajci, kteří vytvořili první řeckou kulturu, mykénské kultury. Později se v Řecku usadily další řecké kmeny, Dórové, Ionové, Aiolové, Epiróti a Makedonci, které se promíchaly s původním obyvatelstvem a tak vytvořily řecký národ. V klasickém období vytvořili Řekové velkou kulturu, následovala římská vláda, byzantské období, osmanská nadvláda, období bojů za nezávislost a vznik moderního Řecka.
Vznik současného řeckého státu
Řecké království získalo nezávislost na Osmanské říši v roce 1829. Během druhé poloviny 19. století a první poloviny 20. století Řecko postupně připojovalo sousední ostrovy s řecky mluvícím obyvatelstvem. V první světové válce Řecko hodně získalo, hlavně sever - dnešní Makedonské provincie. Zato ale ztratilo jakýkoliv kulturní vliv v Anatolii, anatolští Řekové byli přesídleni na západ, stejně jako Turci žijící v Řecku byli vystěhováni do později vzniklé Turecké republiky.
Řecká kultura
Hudba je pro Řeky jedna z nejdůležitějších částí jejich života. V Řecku je nejpopulárnějším žánrem lidová hudba a hudba vycházející z lidové hudby. V žádné jiné zemi v Evropě není lidová hudba a tradiční tance tak populární a udržovány jako v Řecku, kde dokonce i dnes vznikají nové lidové písně. Řecká hudba má kořeny v starořecké hudbě a již od mykénské doby patří pod orientální styly hudby.
Tradiční řecké tance (choroi) se tančí obvykle v kruhu (kyklos) a většina z nich má starověký původ, jako např. tanec syrtos, který se tančí ve všech oblastech a první zmínka o něm je z 1. stol. po Kr. Jemu podobný tanec je i kalamatianos a klistos, které se tančí v pevninském Řecku. Tradičním tancem pevninského Řecka je akrobatický tanec tsamiko, nazývaný také kleftikos Choros, tedy zbojnický tanec. Na ostrovech se tančí tance Susta či pidichtos, na Krétě je nejznámější divoký tanec pendozalis či siganos. Některé mužské Tance jsou často doprovázeny výstřely. Typycký maloasijském tance jsou zeimbekiko, karsilamas a ženský tanec tsifteteli, což je břišní tanec. Pontský tance jsou také velmi divoké, známé jsou Tik, Dipat či Trigona. Kapadócki Řekové tančí tance Seite, Es Vassilis či leilalum.
Řekové jsou velmi konzervativní lidé, kteří ctí své starobylé tradice, někdy vycházející ještě z pohanských dob. Největšími řeckými slavnostmi jsou tradiční vesnické veselice panijiria, které se pořádají na počest různých svatých (ve starověku na počest bohů) či na oslavu dobré úrody (svátek chleba, svátek hroznů, svátek melounů). Při těchto zábavách se tančí na hlavním náměstí, kde se hoduje několik dní. Tradiční oslavy křesťanských svátků jako Velikonoce, a Vánoce si uchovaly množství zvyků z předkřesťanské doby. Lidová mytologie vychází ze starořecké mytologie, je plná pohanských bohů a pověr. Známý je příběh o dřevorubci, kde vystupuje říční bůh, který trestá lidskou chamtivost. Příběh o Jannise a Mandritse, o nerozlučné lásce obsahuje prvky z řeckých mýtů o Filemonovi a Baukcis či o králi Midasovi.
Země navštívena:
2010 - Chalkidiki, Sarti
2014 - Zakynthos, Argassi